|
Zpět
Palácový komplex dal v letech
1623 - 1634 vystavět šlechtic Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna na
místě Trčkovského paláce a dalších 23 domů, tří velkých zahrad a cihelny.
Původně nevýznamný a chudý příslušník české šlechty se výhodnými sňatky
i koupěmi domohl značného majetku i významného postavení na císařském
dvoře, takže se rozhodl vybudovat honosné sídlo, které by konkurovalo i
Pražskému hradu. V době jeho největší slávy mu patřila značná část Čech od
Frýdlantu přes Jičín, ze kterého chtěl zřídit hlavní město svého panství,
až skoro ke Hradci Králové.
Pro budování svého pražského
sídla pozval významné architekty, stavitele, malíře, sochaře i další
umělce a řemeslníky. Architekty a staviteli paláce byli Andrea Spezza z
Aronga, který měl za sebou již pozoruhodná díla v Německu, Rakousku a
Polsku, Giovanni Pieroni, mj. i autor několika Valdštejnových staveb v
Jičíně, a Niccolo Sebregondi, působící před tím především v Říme a
Mantově. Uměleckou výzdobu zahrady svěřil Valdštejn někdejšímu císařskému
sochaři Rudolfa II. Adrianu de Vries. Ten vytvořil unikátní soubor soch,
sousoší a kašen, spojující pozoruhodnou estetiku manýristického typu s
dynamikou nastupujícího baroka. Sochy byly v roce 1648 uloupeny švédskými
vojsky a teprve v letech 1912 - 1918 byla zahrada ozdobena jejich věrnými
kopiemi.
I další umělci, kteří
pracovali na výzdobě paláce patřili k tehdejším špičkám ve svém oboru,
jako například tvůrci štukové výzdoby Domeniko Canevalle, Santino Galli a
hlavně malíř Baccio di Bianco, který vyzdobil freskami nejvýznamnější
prostory paláce. V Hlavním sále, zvaném Rytířský, zpodobnil Albrechta z Valdštejna jako
boha Marta na válečném voze, ve freskové výzdobě kaple má Valdštejnovy rysy postava sv. Václava. Mytologické náměty zvolil pro
Mytologickou (Ovidiovu) chodbu a Audienční síň, astrologické symboly
ztvárnil v Astrologické chodbě, na jejíž výzdobě se podíleli i další
umělci. Jedním z mála domácích umělců byl Vriesův žák Arnošt Heidelberger,
který je autorem sochařské výzdoby kaple a jejího oltáře.
 Největší
prostorou paláce je Hlavní sál (24 x 12 metrů), prostupující dvě poschodí.
Je postaven na místě bývalého Trčkovského paláce s hlavním průčelím
směřujícím na Pražský hrad. Na štukované klenbě jsou kromě fresky boha
Marta figury géniů a vojenské emblémy. Mramorové ostění pochází až z roku
1853, kdy sem bylo přeneseno z Černínského paláce na Hradčanech. Kolmo na
sál jsou bývalé Valdštejnovy reprezentační místnosti - tři salonky, z
nichž první je opatřen koženými tapetami, nad krbem je Valdštejnův
jezdecký portrét. Nástropní malby jsou dílem P. Maixnera z poloviny 19.
století. V nárožní komnatě a Audienční síni zaujme freska antického kováře
boha Héfaista a bohaté nástropní štukatury, rovněž dílo Biancovo.
Na straně paláce proti
Hlavnímu sálu jsou nad sebou dvě již zmíněné chodby: Mytologická a
Astrologická. Z Mytologické chodby se dá vstoupit do východní části
paláce, kde byla v přízemí rozsáhlá konírna pro téměř 40 koní. Zajímavostí
je, že každý kůň měl nad úvazem svůj portrét. Areál uzavírá na východě
monumentální objekt jízdárny - její prostor měří asi 900 m2 - s
okny na jižní stěně a výhledem do zahrady a na rybníček.
© Ing. Michael
Trojka 2004
|
