Emil Škrabiš očima Petra Pitharta

Vážení voliči z Třinecka a Těšínska,

senátor Emil Škrabiš získal již dvakrát Vaši důvěru. Zasloužil by si ji i do třetice. Je to životní praktik, jakých je v Senátu málo. Řekl bych, že je životu a normálním lidem blíž než většina senátorů: opravdový politik z lidu! Rozumí především zemědělství a vůbec životu na venkově, ale dokázal také jako lev bojovat za oprávněné zájmy Třineckých železáren. A letos začátkem léta se mu podařilo zprostředkovat akci, která po dva sváteční dny zaplnila Valdštejnský palác a jeho zahradu kulturou Těšínska za velkého zájmu Pražanů. Tehdy lidé z nejvzdálenějšího kusu republiky docela vyplnili Malou Stranu.

Emil Škrabiš je zkrátka Váš spolehlivý vyslanec v Praze. Však to také bylo díky němu, že jsem při několika návštěvách více poznal Váš krásný kraj.

Dejte, prosím, na mou radu!

P.P.

Nahoru

Podaří se Hrčavě v letošním roce řešit problém pitné vody?

Zabezpečení nezávadné pitné vody pro obyvatelstvo patří k základním úkolům všech zastupitelstev obcí. V těchto obcích, kde k řešení vody nenašli v předcházejících letech vlastní prostředky, je to problém mnohem závažnější, žádají pak státní instituce o přidělení dotací. K tomu, aby obec byla zařazena mezi uchazeče pro přísun dotací, musí mít na akci stavební povolení, ukončené výběrové řízení a další doklady. Také musí zaplatit za projektovou přípravu.

Pro rok 2004 byly Ministerstvem zemědělství zaslány seznamy všech uchazečů o dotaci, kteří splnili podmínky pro přijetí žádosti Krajským úřadům. Krajské úřady měly posoudit závažnost žádosti a udělit jednotlivým vybraným případům priority. To jednotlivé kraje zabezpečily v průběhu měsíce června 2004. Náš Moravskoslezský krajský úřad udělil priority akcím za cca 60 miliónů korun. Podle informací z Min. zemědělství by se pro Moravskoslezský kraj dalo letos uvažovat o 25 až 30 miliónech z prostředků, které byly na řešení pitné vody přiděleny. O tom se bude jednat na Ministerstvu zemědělství za přítomnosti zástupců MSKÚ v posledním týdnu měsíce července. Z toho plyne, že ne všechny obce našeho regionu, i když jim byla krajským úřadem udělena priorita, dotaci obdrží. Ale i ti, kteří dotaci obdrží, musí počkat se zahájením stavby až do měsíce října 2004. Do té doby budou i ty úspěšné obce žít v nejistotě. Jak se na věc dívá dodavatel stavby, když plánovanou akci na rok 2004 bude zahajovat v říjnu, kdy jsou dny kratší, je zima a někdy padá sníh, to nechci hodnotit.

Takovým způsobem nelze s obcemi do budoucna zacházet. Obce potřebují mít jistotu, že dotaci obdrží nejpozději v dubnu daného roku, ve kterém má být akce provedena.

Mezi obce v našem regionu, které nebudou mít možnost kvalitní pitné vody pro své obyvatele v letošním roce řešit, patří obec Hrčava. Ta není začleněna do seznamu prioritních akcí, které zpracoval Moravskoslezský krajský úřad a předal Ministerstvu zemědělství. Přitom naši politici na všech úrovních, včetně krajské, rádi svým návštěvám představují nejvýchodnější obec naší republiky a fotí se u kamene na trojmezí. Když se však řeší finanční pomoc obcím, na Hrčavu nedojde. Když porovnáme pomoc státu jednotlivým obcím, je pro Hrčavu nulová. Tato obec dostala finanční dotaci za období posledních 15 let akorát na omítku Obecního úřadu.

Předpokládám, že Krajský úřad v Ostravě své návrhy přehodnotí a v závěru měsíce července, při závěrečném jednání v Praze dodatečně Hrčavě prioritu udělí. Nebo bude i nadále platit, že je to poslední obec v České republice i co se týče pomoci státu obcím?

Emil Škrabiš

Nahoru

Projev senátora Škrabiše na 5. ročník Plenéru v Nemocnici Třinec

Nahoru

Nahoru

Dny Těšínského Slezska v Senátu PČR

Nahoru

Nahoru

Emil Škrabiš jde opět do volebního soupeření

Týdeník Frýdecko-Místecko

REGION - Ještě před měsícem byl křesťanský demokrat Emil Škrabiš rozhodnut, že své křeslo v Senátu nebude obhajovat. Nyní musel své plány přehodnotit. Vít Slováček se totiž nečekaně vzdal kandidatury.

Lidovec Emil Škrabiš bude na podzim znovu usilovat o křeslo senátora pro obvod Třinecko, Jablunkovsko, Český Těšín a Těrlicko, přestože s tím vůbec nepočítal. Místostarosta Českého Těšína Vít Slováček se totiž vzdal kandidatury. "Já jsem si pana Slováčka už rok připravoval, zval jsem jej na různé akce a všude ho představoval. Až týden po nominační konferenci v Frýdlantě nad Ostravicí za mnou přišel a oznámil mi, že to vzdal," řekl Škrabiš. Konference se ve Frýdlantě konala 6. března. "Původně jsem měl tři kandidáty, zbyl jediný, právě pan Slováček," vysvětlil Škrabiš důvod, proč "musí" v politice zůstat. Vyzvalo ho k tomu celostátní vedení a okresní výbor lidové strany, starostové obcí Jablunkovska a zaměstnanci Třineckých železáren.Na přelomu roku čtyřiašedesátiletý Škrabiš tvrdil, že již nechce být nejstarším členem senátního sboru a stěžoval si na zdravotní problémy se zády. "Nebudu nejstarší, protože mimo jiné kandiduje i Jaroslava Moserová, které je dvaasedmdesát. A zdraví se zlepšilo, chodím na cvičení," tvrdí Škrabiš, jenž je původním povoláním kovář a podkovář. "Jedna plotýnka, která mi lítá z jedné strany na druhou, se už ale spravit nedá."

Nahoru

V okrese Karviná je také zemědělství

Kdybychom si udělali čas na procházku od Elektrárny Dětmarovice podél řeky Olše až do Starého Bohumína, zjistili bychom pro tento okres neobvyklou skutečnost, že jsou zde ucelené, na sebe navazující, neobvyklé svou rozlohou, velké zemědělské pozemky. Na jejich okrajích jsou funkční, dobře prosperující zemědělské farmy Dolní Lutyně a Dolní Lutyně –Nerad. Aby krajina vypadala zajímavěji, osadili do ní naši předkové cca před 200 lety lesní remízky a bažantnice pro zvěř a ptactvo. Přitom mysleli i na to, že krajina potřebuje vodní regulátor. V tomto dvacetikilometrovém úseku do pozemků nezasahuje roztříštěná slezská zástavba. A co je potěšitelné, že na těch pozemcích se hospodaří s péčí dobrého hospodáře a půda nezůstává ladem ani nezarůstá plevelem. Našli se totiž správní nájemci, kteří si půdu najali ale také část koupili, včetně některých hospodářských budov a cest na farmě Dolní Lutyně i na farmě Nerad s vědomím, že stát, vlastník pozemků jim pozemky podle platných právních norem v budoucnu odprodá. To hlásají a doposud hlásají politici na nejvyšší úrovni. Je smůla, ze je to jediné ucelené území v okrese Karviná, kde se dá nahlas mluvit o perspektivních podmínkách pro zemědělskou prvovýrobu v bezprostřední blízkosti velkých měst a území zdevastovaného hornickou činností. První zásah do celistvosti území přináší skutečnost, že zmíněné pozemky jsou v oblasti, kde je bude v budoucnu protínat dlouho očekávaná a potřebná pro Ostravu Dálnice D 47. S tímto problémem se musí zemědělec vyrovnat, nemůže se chovat tak, jak se chovaly různé iniciativy v případu obchvatu Plzně. Zemědělec pochopil strategickou nutnost stavby dálnice pro celý Moravskoslezský kraj.

Dálnice, to je příležitost pro přemýšlivé hlavy, které vymyslely, že by nebylo od věci v blízkosti dálnice vytvořit průmyslovou zónu a to zrovna na 200 ha, té nejúrodnější půdy, která v okrese Karviná je. Tvůrcům této myšlenky musíme nahlas říci, že tím skončí minimálně farma Nerad, protože to, co zbude, a ještě poškozené, na tom se nedá realizovat moderní technologie s moderními stroji. Zřejmě zde postavíme další golfová a tenisová hřiště, kde si budou ti, co rychle zbohatli, řešit své mindráky a volný čas. Většina zdejších obyvatel na takové využití volného času finance nemá.

O umístění průmyslové zóny na těchto pozemcích by měli rozhodovat lidé, kteří tu procházku od Dětmarovické elektrárny podél řeky Olše budou absolvovat. Věřím, že dojdou ke stejnému názoru jako já, že umístění průmyslové zóny do tohoto prostředí by byl zločin, spáchaný nejen na zemědělství ale také na přírodě a krajině.

Okres Karviná má nezaměstnanost přes 20 % , a všichni dobře víme, že průmyslová zóna v Dolní Lutyni ten problém nevyřeší, jak to propagátoři bývalých vládních šéfů hlásají. Tento lobbing pro průmyslovou zónu je zřejmě dobrou trafikou pro zneuznané politiky ale rozum, ten je asi mimo území republiky na dovolené.

Nikdo zatím neprovedl ani se nezajímal o inventarizaci volných průmyslových objektů v Okrese Karviná, které je možno využít k podnikání. Nabídka těchto objektů musí však být pro zájemce atraktivní a výhodná.

V okrese Karviná je také mnoho různých i dvacetihektarových ploch, například v oblasti Šunychlu, na které Pozemkový fond obtížným způsobem zabezpečoval nájemce, aby na pozemcích nerostl jen plevel, zamořující Šunychl, Nová ves a Skřečoň. Jsou to menší výměry než 200 ha a nenavazují na velké plochy. Uvažovalo se i o tom, že by se v Karviné mohla stávající průmyslová zóna rozšířit směrem na Dětmarovice, která ze svých 45 ha má ještě 10 ha volných pro zájemce. Rozšíření stávající průmyslové zóny v Karviné by bylo určitě prospěšné a nemuselo by se zničit kompaktní celek v Neradu.

Projekt průmyslové zóny v Dolní Lutyni má ještě jeden problém. Pozemky v Dolní Lutyni Neradu, o které se jedná, jsou v zátopové oblasti řeky Olše a potoka Lutyňka. Že k zátopám tady dochází, je řádně zdokumentováno.

Já vím že tvář podnikatele, který chce stavět průmyslové objekty se rozzáří, když pohlédne na rovné a svými rozměry rozsáhlé pozemky, kde mu ještě vybudují inženýrské sítě. Jiný je pohled z farmy Nerad, kdy při pomyšlení, že na nejúrodnějších pozemcích budou vybudované průmyslové haly, musí přivádět k pláči každého, kdo cítí s přírodou. Je třeba vnímat i tu skutečnost, jaké tyto pozemky dávají výnosy nejen nyní ale i před rokem 1989. Jsou to zajímavé a poučné hodnoty. Ne nadarmo zde byla donedávna šlechtitelská stanice, která se zabývala kromě šlechtění drobného ovoce, především šlechtěním krmné řepy, a to velmi úspěšně. Byla zde vyšlechtěna zcela nová odrůda krmné řepy pod vedením Ing. Petrse.

Mám ze snahy vybudovat v Dolní Lutyni průmyslovou zónu a zničit jednu z mála větších klidových oblastí pro člověka i pro zvěř v okrese Karviná nedobrý pocit. Záměr zřídit v této oblasti tzv. ptačí zónu má jistě své opodstatnění, vyskytuje se zde totiž v hojné míře.

Je mi jasné, že občané Dolní Lutyně i Věřňovic nebudou proti vybudování průmyslové zóny organizovat petici, vždyť se nejedná o jejich majetek, jen o majetek státu. Že tím bude poškozena příroda a celý systém poškozující zvěř a ptáky, není asi důležité. Není ani důležité, že přestane existovat farma Dolní Lutyně – Nerad. Nevím, do jaké míry se problémem zabývalo ministerstvo zemědělství a ministerstvo životního prostředí ale můj názor je jediný, jestli se v Dolní Lutyni bude realizovat průmyslová zóna, pak to bude zločin na přírodě.

Emil Škrabiš, senátor PČR

Nahoru

V březnu 2002 schválila Poslanecká sněmovna návrh zákona o ochraně státních hranic České republiky. Naplnění tohoto zákona v zásadě změní podmínky na česko-slovenské hranici. Před projednáváním v Senátu jsem varoval před dopadem tohoto zákona na občany žijící v těsné blízkosti česko-slovenských hranic. Zprostředkoval jsem jednání starostů obcí ve svém i sousedním volebním obvodu, kterých se změny bezprostředně dotknou, s předkladateli návrhu zákona i s předsedou ústavně-právního výboru Senátu PČR Pavlem Rychetským. Osobně jsem přesvědčoval kolegy v Senátu aby tento návrh zákona nepodpořili. Vystoupil jsem v rozpravě a představil situaci i varoval před tím, co po naplnění tohoto zákona nastane. Upozornil jsem na problémy, které budou trápit lidi, žijící v této oblasti. Protesty občanů, starostů i mé nebyly zohledněny. Návrh zákona byl přijat.

Nyní, po roce a půl, kdy se tento zákon naplňuje, na česko-slovenských hranicích se stavějí závory, je problém tady. Lidem dochází, co taková opatření občanům žijícím v této oblasti způsobí. Starostové posílají do Parlamentu protestní dopisy, novináři mají o čem psát (viz moravskoslezský DENÍK 29. října 2003. Mohou také zaskřípat vztahy se Slovenskem.

V době, kdy byl tento návrh zákona v jednání v Parlamentu, jsem se snažil schválení zabránit. Neuspěl jsem. Teď máme starosti, zbytečné výdaje a možná i ostudu se sousedy – se Slovenskem.

Pro lepší pochopení situace přikládám zprávu, kterou jsem tenkrát v rozpravě poukazoval na problém, když jsem se snažil zabránit schválení navrhovaného zákona v takové podobě, jaká je dnes v platnosti:

K ochraně státních hranic

Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR schválila dne 21. 3. 2002 ve třetím čtení vládní návrh zákona o ochraně státních hranic České republiky. Tento zákon v zásadě změní stávající stav na česko-slovenské hranici. V Senátu bude projednáván v nejbližších dnech.

Základním cílem projednávané právní normy je vytvoření podmínek pro zavedení evropských “Schengenských” standardů v oblasti ochrany “vnějších hranic” a volného překračování “ vnitřních hranic” na území, na něž se vztahuje platnost Schengenské dohody.

Z praktického pohledu režim, který má být na východní hranici zaveden od l.l. 2003 připomíná hranici se západem v době železné opony.

Hranice se Slovenskem je hranicí specifickou. Tato nově navrhovaná norma je schopna nadstandardní vztahy, léta budované na hranici česko-slovenské ale i česko-polské, posunout na bod mrazu. Navrhovatelé této normy opomenuli, jaké vazby a vztahy generacemi budované se Slovenskem, např. ve Starých Hamrech, Bílé či Hrčavě existují. Určitě si nevšimli, že některé osady, jako je Korňa či Klokočov a další, rozděluje původní obec jen vozová cesta. Na jedné straně cesty je území České republiky a na druhé straně Slovenska. Když slepice přeběhne přes cestu, je v jiném státě. Nepřeháním, když řeknu, že právě v této části republiky je minimálně 35 až 40 % smíšených manželství a vnuci mají babičku za cestou, za kterou podle nového zákona nesmí. Přeběhnutí cesty znamená porušení zákona a nejbližší hraniční přechod je vzdálený 17 km.

Podle nové normy bude rovněž omezen také přístup na zemědělské pozemky za hraniční čárou, patřící fyzické osobě, která je příslušníkem sousedního státu. Tato norma totiž ukládá Policii ČR umístit na nynější divoké přechody překážky, např. betonové jehlany. Jak je pak s koněm nebo traktorem překonat?

V katastru obce Klokočov na slovenské straně je cca 300 rekreačních chat vlastníků z Ostravy, Karviné, Frýdku-Místku a ti ke svému majetku mají ve většině případů přístup jen po těchto neoficiálních přechodech – lesních a polních úzkých cestách.

Z důvodové zprávy víme, že máme nechráněných přechodů

se Slovenskem 106
s Polskem 65
s Německem 41
s Rakouskem 24

celkem 235 nechráněných přechodů.

Odhad finančních nákladů na zabezpečení těchto přechodů je 11 750 000 Kč, to znamená, že se počítá v průměru na jeden přechod náklad 50 tis. Kč. Jak je vidět, nebude se jednat pouze o prostou tabulku nebo na uzamykání visacím zámkem. Další náklady budou k zajištění Schengenského informačního systému schváleného vládou 9. 5. 2001 pod č.: 439. Tento předpokládá v letech 2002 až 2005 náklad dalších 166 mil. Kč. Systém má sloužit policii ČR k zabezpečení vnitřní a vnější hranice.

Chci poukázat na nevhodnost tohoto návrhu zákona, protože se dotýká mého volebního obvodu a mezilidské vztahy v této oblasti vnímám. Život v tomto příhraničí znám z osobních kontaktů i z bývalého zaměstnání.

To, co chceme od ledna 2003 tímto zákonem zavést, není opatření proti běžencům z třetích zemí ale proti našim občanům a dobrým vztahům, především se Slovenskem. Je to v rozporu s tím, co proklamujeme, to je vytváření Euroregionu.

U nás funguje česko-polský euroregion “Těšínské Slezsko” a česko-polsko-slovenský euroregion “Beskydy bez hranic”.

Proč jsme budovali a budujeme v rámci euroregionu cyklistické a turistické stezky na peníze EU, když chceme na ně dát od 1. ledna 2003 závory nebo jiné zamezující zařízení včetně tabulek “Státní hranice – vstup zakázán”?

Na základě tohoto zákona bude mít policie povinnost omezit pohyb obyvatel mimo oficiální hraniční přechody a pokutovat toho, kdo tento zákon nedodrží. Takové omezení je v neprospěch občanů žijících v této oblasti a povede k vylidněni oblasti tak, jak je tomu na hranici s bývalou Spolkovou republikou Německo.

Bylo zde řečeno, že příhraniční oblast s Polskem je ošetřena vládní dohodou o překračování hranic mimo hraniční přechody. Jak se ale občan dostane přes překážku, jak je to uvedeno v § 5 odst. 1 této normy s tabulkou “ Majetek Policie České republiky”. Totéž platí ve větší míře o hranici se Slovenskem, kde je jen dohoda o bezdevizovém styku, nikoliv o překračování hranic mimo hraniční přechody.

Paragraf 15 návrhu stanoví účinnost projednávané normy od 1. ledna 2003 mimo část první hlavy II, která se zabývá vymezením pojmu vnitřní a vnější hranice a mezinárodní letiště v tomto prostoru, což by mělo platit od data realizace Schengenu po vstupu České republiky do EU. My víme, že Scehngenská úmluva vstoupí pro ČR v platnost až v následujících letech po vstupu do EU.

Považuji tuto normu za předčasnou, která v praxi znamená výrazné a neodůvodněné omezení práv občanů ČR a SR, zejména v oblasti moravskoslezského přihraničí. Mam zato, že nás nikdo nenutí k tomu, abychom tak přísný režim zaváděli od 1.ledna 2003.

Emil Škrabiš, senátor

Nahoru