Obsah stránek


Mandát senátora
Profil senátora
Fotografie
Kontakt na kancelář
Diář senátora
Historie regionu
Mapa obvodu
Sídlo Senátu PČR
Stránka Senátu PČR
Stanoviska senátora
Vaše dotazy
Správce stránek
 

Volby do Senátu PČR


Volební program
Kalendář předvolebních akcí


 

KDU-ČSL


Oficiální stránka
KDU-ČSL

OV KDU-ČSL Karviná
KV KDU-ČSL Moravskoslezského kraje
Předseda KV KDU-ČSL Pavol Lukša
Náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje Jiří Carbol
Senátor Jaroslav Šula


 

   

Stanoviska senátora Emila Škrabiše


Seznam článků:

Emil Škrabiš očima Petra Pitharta
Podaří se Hrčavě v letošním roce řešit problém pitné vody?
Projev senátora Škrabiše na 5. ročník Plenéru v Nemocnici Třinec
K problematice křesťanských tříd v Třinci
Dny Těšínského Slezska v Senátu PČR
V Horní Lomné se jednalo zodpovědně
Emil Škrabiš - senator s ośmioletnim stażem
Emil Škrabiš jde opět do volebního soupeření

V okrese Karviná je také zemědělství
K problémům na hranici se Slovenskem
K problematice připojení České republiky k EURU


Emil Škrabiš očima Petra Pitharta

Vážení voliči z Třinecka a Těšínska,

senátor Emil Škrabiš získal již dvakrát Vaši důvěru. Zasloužil by si ji i do třetice. Je to životní praktik, jakých je v Senátu málo. Řekl bych, že je životu a normálním lidem blíž než většina senátorů: opravdový politik z lidu! Rozumí především zemědělství a vůbec životu na venkově, ale dokázal také jako lev bojovat za oprávněné zájmy Třineckých železáren. A letos začátkem léta se mu podařilo zprostředkovat akci, která po dva sváteční dny zaplnila Valdštejnský palác a jeho zahradu kulturou Těšínska za velkého zájmu Pražanů. Tehdy lidé z nejvzdálenějšího kusu republiky docela vyplnili Malou Stranu.

Emil Škrabiš je zkrátka Váš spolehlivý vyslanec v Praze. Však to také bylo díky němu, že jsem při několika návštěvách více poznal Váš krásný kraj.

Dejte, prosím, na mou radu!

P.P.

Nahoru


Podaří se Hrčavě v letošním roce řešit problém pitné vody?

Zabezpečení nezávadné pitné vody pro obyvatelstvo patří k základním úkolům všech zastupitelstev obcí. V těchto obcích, kde k řešení vody nenašli v předcházejících letech vlastní prostředky, je to problém mnohem závažnější, žádají pak státní instituce o přidělení dotací. K tomu, aby obec byla zařazena mezi uchazeče pro přísun dotací, musí mít na akci stavební povolení, ukončené výběrové řízení a další doklady. Také musí zaplatit za projektovou přípravu.

Pro rok 2004 byly Ministerstvem zemědělství zaslány seznamy všech uchazečů o dotaci, kteří splnili podmínky pro přijetí žádosti Krajským úřadům. Krajské úřady měly posoudit závažnost žádosti a udělit jednotlivým vybraným případům priority. To jednotlivé kraje zabezpečily v průběhu měsíce června 2004. Náš Moravskoslezský krajský úřad udělil priority akcím za cca 60 miliónů korun. Podle informací z Min. zemědělství by se pro Moravskoslezský kraj dalo letos uvažovat o 25 až 30 miliónech z prostředků, které byly na řešení pitné vody přiděleny. O tom se bude jednat na Ministerstvu zemědělství za přítomnosti zástupců MSKÚ v posledním týdnu měsíce července. Z toho plyne, že ne všechny obce našeho regionu, i když jim byla krajským úřadem udělena priorita, dotaci obdrží. Ale i ti, kteří dotaci obdrží, musí počkat se zahájením stavby až do měsíce října 2004. Do té doby budou i ty úspěšné obce žít v nejistotě. Jak se na věc dívá dodavatel stavby, když plánovanou akci na rok 2004 bude zahajovat v říjnu, kdy jsou dny kratší, je zima a někdy padá sníh, to nechci hodnotit.

Takovým způsobem nelze s obcemi do budoucna zacházet. Obce potřebují mít jistotu, že dotaci obdrží nejpozději v dubnu daného roku, ve kterém má být akce provedena.

Mezi obce v našem regionu, které nebudou mít možnost kvalitní pitné vody pro své obyvatele v letošním roce řešit, patří obec Hrčava. Ta není začleněna do seznamu prioritních akcí, které zpracoval Moravskoslezský krajský úřad a předal Ministerstvu zemědělství. Přitom naši politici na všech úrovních, včetně krajské, rádi svým návštěvám představují nejvýchodnější obec naší republiky a fotí se u kamene na trojmezí. Když se však řeší finanční pomoc obcím, na Hrčavu nedojde. Když porovnáme pomoc státu jednotlivým obcím, je pro Hrčavu nulová. Tato obec dostala finanční dotaci za období posledních 15 let akorát na omítku Obecního úřadu.

Předpokládám, že Krajský úřad v Ostravě své návrhy přehodnotí a v závěru měsíce července, při závěrečném jednání v Praze dodatečně Hrčavě prioritu udělí. Nebo bude i nadále platit, že je to poslední obec v České republice i co se týče pomoci státu obcím?

Emil Škrabiš

Nahoru


Projev senátora Škrabiše na 5. ročník Plenéru v Nemocnici Třinec

Vážené dámy, vážení pánové, milé děti,

zvláště pak si dovolím oslovit vážené umělce, zde přítomné, kteří v posledních týdnech strávených v bezprostřední blízkosti našich krásných Těšínských Beskyd, vnutili svou představu o kráse dřevu, kameni a malířskému plátnu. Tato smysluplná aktivita vedení zdejší nemocnice, na kterou přítomní umělci slyšeli, obohacuje nejen nás, zde přítomné ale především pomáhá pacientům přechodně umístěným v tomto zdravotním zařízení přemáhat bolest a neduhy způsobené nemocí. Při procházce touto vzorně upravenou a udržovanou zahradou k nám promlouvají díla vytvořena v předchozích ročnících plenéru a při zastavení u kteréhokoli z nich k nám promlouvá zvláštní touha po poznání krásy zde umístěné. Totéž platí o malbách a dalších výtvarných pracích. .

Pohled na vytvořená díla nás odpoutává od denních trampot a starostí a uvádí nás do pomyslného prostředí harmonie a krásy.

Neznám podobnou galerii umístěnou v přírodě, navazující na zařízení, které vrací lidem zdraví. O to větší dík a obdiv umělcům a organizátorům. Již několik let, co spolupracuji s vedením zdejší nemocnice v její prospěch, navštěvuji toto zařízení a mohu zodpovědně konstatovat, že mnoho se tady změnilo k lepšímu. Především prostředí, ve kterém je pacient umístěn a úroveň péče o pacienta. Opravují se budovy a inženýrské sítě, všude vládne pořádek a čistota.

V následujících letech budeme muset věnovat obdobnou aktivitu i v oblasti péče o zaměstnance nemocnice. Zaslouží si, aby se i jejich péči o to nejcennější a to je zdraví našich spoluobčanů, dostalo spravedlivého ocenění.

Přeji nám všem pro následující období, které bude ještě dosti emotivní, abychom se dokázali zbavit všech neduhů, které nás denně trápí se stejnou profesionalitou, jak to denně dokazujete vy všichni zaměstnanci tohoto zdravotního zařízení.

Vám páni umělci, milé dámy, vážení pánové chci popřát mnoho dobrých uměleckých inspirací pro následující období. Přeji vám, abyste si z Třince odnášeli dobrý pocit, že jste zde v maximální míře využili toho, co Vám bylo sudičkami do kolébky vloženo navíc, ve prospěch tohoto krásného regionu.

Nesmím zapomenout na Vás, milé děti a poděkovat vám za bezprostřední, krásný projev, kterým jste závěr 5. ročníku Plenéru obohatili.

Nahoru


K problematice křesťanských tříd v Třinci

V regionálním tisku se minulý týden objevily informace:

HORIZONT 15. 6. 04 - “ Ministerstvo křesťanskou výchovu ve škole nechce” a
HUTNÍK 16. 6. 04 - “Ministerstvo ruší křesťanské třídy”

Považuji za nutné uvést podstatné skutečnosti k danému problému.

Na základní škole Slezská 773 Třinec bylo v roce 1994 povoleno pokusné ověřování úpravy učebního plánu: zařazení ekumenického náboženství jako povinného předmětu v jednohodinové týdenní dotaci do učebního plánu na prvním stupni základní školy. V roce 1999 došlo k rozšíření i na druhý stupeň s tím, že na konci druhého pololetí školního roku 202/2003 bude experiment vyhodnocen.

Tato podmínka byla splněna 24. února 2003 dopisem Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen MŠMT). Zahájení experimentu “Křesťanské třídy” dne 2. září 1994 byl za doprovodu školských inspektorů a vedení školy přítomen tehdejší ministr školství Ivan Pilip. Z vyhodnocení experimentu je naprosto jasné, že experiment byl úspěšný a pro mladou generaci užitečný. Z předchozího vyplývá, že co je úspěšné a pozitivní, v tom by se mělo v demokratické společnosti pokračovat. Takový názor vyjádřila Ostravská univerzita, (Základní škola Slezská 773 Třinec byla přijata za fakultní školu Pedagogické univerzity Ostravské univerzity), Krajský úřad, Město Třinec i tehdejší ředitel školy. Hodnotící zprávy byly postoupeny MŠMT.

K velkému vzrušení dochází v okamžiku, kdy na žádost o schválení programu “Křesťanské třídy” zaslané Slezskou církví evangelickou a.v. v Třinci Ministerstvo školství reaguje dopisem, že experiment devíti let byl ukončen a nebude v něm pokračováno. Dopis zdůrazňuje, že základní škola zabezpečuje rozumovou výchovu ve smyslu vědeckého poznání. Taková odpověď MŠMT byla dána na vědomí ředitelství Základní školy Slezská 773 Třinec.

Rodiče žáků si však přejí, aby experiment pokračoval, stejného názoru je i ředitelství školy. Město Třinec tuto myšlenku také podporuje.

Ministerstvo školství ale svým dopisem ze dne 2. června 2004 adresovaném Slezské církvi evangelické odmítá v experimentu pokračovat.

Při jednání, které proběhlo za početné přítomnosti rodičů žádajících pokračování experimentu a vedení školy došlo k pochybení. Škola tvrdí, že žádala MŠMT o schválení programu “Křesťanské třídy”, ale dopis s datem 24. února 2003 ve věci uvádí: “Hodnocení experimentu” nikoliv žádost o pokračování. Z obsahu hodnocení lze vyčíst, že škola má zájem o pokračování ale skutečná žádost nikdy nebyla školou na MŠMT zaslána. Takovou žádost na MŠMT zaslala Slezská církev evangelická a.v. a na žádost církví nemusí v dané věci MŠMT reagovat.

Když jsem byl požádán zástupci rodičů, kterých se experiment dotýká, o pomoc, požádal jsem o přijetí ministryni školství JUDr. Petru Buzkovou, abych s ní projednal tento problém. V pondělí 7. 6. 04 jsme s panem doktorem Piętakem, farářem Slezské církve evangelické a.s. v Třinci, jednali s ministryní Buzkovou a ta nám přislíbila, že celou věc nechá znovu prošetřit. To jsem ovšem nevěděl, že škola neuplatnila žádost ve věci pokračování experimentu “Křesťanské třídy”. Je potřeba si uvědomit, že na církevní žádost může MŠMT reagovat jen zdvořilým upozorněním, že tuto problematiku ve státním zařízení církev řešit nemůže.

Po schůzce s rodiči a vedením školy jsem dne 22. června znovu jednal na MŠMT s náměstkem PeadDr. Jaroslavem Mullnerem a ředitelem odboru PeadDr. Karlem Tomkem s tímto závěrem: MŠMT v zastoupení náměstkem PeadDr. Mullnerem přijede jednat přímo do Třince a na jednání kromě ředitelství školy bude přizvána místostarostka města Třince RNDr. Věra Palkovská a zástupce Slezské církve evangelické a.v.

Závěr z jednání na MŠMT je jednoznačný: V průběhu měsíce července, nejpozději do konce letošních prázdnin bude problematika “Křesťanských tříd” vyřešena.

Já věřím, že se to povede ke spokojenosti všech zúčastněných.

Emil Škrabiš, senátor

Nahoru


Dny Těšínského Slezska v Senátu PČR

Pod záštitou předsedy Senátu PČR Petra Pitharta a senátora PČR Emila Škrabiše se uskuteční ve dnech 29. - 30. května 2004 Dny Těšínského Slezska v prostorách Valdštejnské zahrady a Valdštejnského paláce. V sobotu vystoupí ve Valdštejnské zahradě například Blaf, Kanafas, Wečírek, v prostorách Hlavního sálu Valdštejnského paláce Ženský pěvecký sbor Melodia, Třinecký komorní orchestr a další. V neděli se představí Nowina, Olza, Slezan a jiné soubory Kompletní program této akce významné akce najdete zde.


V Horní Lomné se jednalo zodpovědně

V pátek 14. 5. 04 se konalo společné zasedání zastupitelstev Horní a Dolní Lomné , kterého se na mé pozvání zúčastnil vrchní ředitel sekce vodního hospodářství ministerstva zemědělství RNDr. Pavel Punčochář, CSc, technický ředitel Ing. Petr Březina a Ing. Tureček z Povodí Odry. Moravskoslezský kraj zastupoval Ing. Wantula, náměstek hejtmana. Toto jednání mělo řešit dlouhodobý problém údolí Lomné a Bukovce – plánovanou stavbu přehrad, v poslední době změněnou na poldr.

Nebyla to první návštěva, zabývající se touto otázkou. Před několika lety byl zde na mé pozvání na pracovní návštěvě ministr životního prostředí Miloš Kužvart, před necelým rokem současný ministr Libor Ambrozek. Oba jsem provedl údolím Lomné a Bukovce a vysvětlil původní záměr, jehož smysl už dnes nemá opodstatnění. Oběma ministrům svá stanoviska na místě vysvětlili zástupci CHKO, CHKOB, Povodí Odry zástupci Správy lesů a samozřejmě také zástupci obcí, kterých se to týká. Po těchto návštěvách a mnohých písemných připomenutích se situace změnila a “ve hře” je tzv. Suchý poldr.

Já v této záležitosti už asi sedm let navštěvuji ministerstva, připomínám, urguji.

Také na posledním jednání v Lomné 14. 5. 04 zazněly různé názory. Povodí Odry hájí stavební uzávěru a možnost využití těchto lokalit v případě potřeby do budoucna, pro stavbu protipovodňových opatření nebo nádrže pitné vody, obce chtějí celý původní plán zrušit, aby nebrzdila jejich rozvoj. Zástupce ministerstva nakonec konstatoval, že bude muset rozhodnout Krajské zastupitelstvo a zástupce kraje slíbil, že nechá zpracovat novou studii, která by odpovídala současným podmínkám.

Jsem přesvědčen, že by co nejdříve mělo dojít ke kvalifikovanému rozhodnutí a to ve prospěch obcí a občanů, kteří zde žijí. Budu i nadále působit tímto směrem.

Emil Škrabiš

Nahoru


EMIL ŠKRABIŠ – SENATOR Z OŚMIOLETNIM STAŻEM

Podbeskidzie potrzebuje pomocy

64-letni senator Emil Škrabiš (KDU-ČSL) uważa, że z jego kancelarii nikt nie powinien wychodzić z wrażeniem, że niczego nie udało mu się wskórać. Nie jestem w stanie wszystkiego załatwić, ale mogę doradzić, jak i dokąd należy się zwrócić - mówi.

Pan zasiada w Senacie od momentu jego ukonstytuowania się. Od chwili, gdy spora część społeczeństwa wątpiła w potrzebę powoływania do życia Izby Wyższej Parlamentu, minęło już jednak osiem lat. To wystarczająco długi okres, żeby móc odpowiedzieć na pytanie: Czy potrzeba nam Senatu?

Senat musi istnieć, ponieważ wymaga tego Konstytucja. To po pierwsze. A po drugie jest on swego rodzaju zabezpieczeniem. Sięgnijmy do wydarzeń z 1948 roku. Gdyby wtenczas funkcjonował Senat, zmiany nie poszłyby aż tak daleko. Senat mógłby przyhamować tok wydarzeń. Wracając do teraźniejszości, uważam, że nie powinno być wątpliwości co do znaczenia Senatu dla naszego ustawodawstwa. Praktyka jest bowiem taka, że ustawa w Izbie Poselskiej przechodzi do trzeciego czytania z 50, a nawet 100 poprawkami, czyli mając już notabene niewiele wspólnego z projektem rządowym. To powoduje, że po trzecim czytaniu projekt ustawy przychodzi do Izby Wyższej z całą masą błędów – przede wszystkim technicznych i legislacyjnych. Wtedy Senat ma za zadanie wyłapać te uchybienia tak, żeby ustawa nadawała się do realizacji. Jeżeli zatem minister, który przedkładał projekt danej ustawy, stwierdza, że zmiany, jakich doznała ona w Senacie, są pożyteczne, to można chyba powiedzieć, że ma on swoje uzasadnienie.

Przejdźmy do naszego regionu. Zgodzi się chyba pan ze mną, że jedną z jego największych bolączek jest bezrobocie. Pan jednak – o ile mi wiadomo – występował przeciwko utworzeniu strefy przemysłowej w Lutyni Dolnej, argumentując że zakładanie stref biznesu na zielonej łące nie rozwiązuje problemu bezrobocia. Co zatem, według pana, jest w stanie go rozwiązać?

Politycy nie powinni ułatwiać sobie pracy w ten sposób, że będą preferować strefy przemysłowe na zielonych łąkach, a już zupełnie nie na gruntach nadających się do produkcji rolnej. Powinni raczej mieć na uwadze fakt, że posiadamy cały szereg niewykorzystanych obiektów poprzemysłowych. Jest sprawą oczywistą, że taki remont budynku, który przez 10, a nawet 12 lat nie był utrzymywany, jest nieraz bardziej kosztowny, niż wzniesienie nowego. Niemniej owe niszczejące obiekty są majątkiem państwo i ono powinno się nimi zająć. Otóż, chodzi mi o to, żeby wykorzystać, to co posiadamy. Uważam bowiem, że zamiast ułatwiania wejścia obcemu kapitałowi na nasz rynek, należy stwarzać odpowiednie warunki dla rodzimego biznesu – dla drobnych przedsiębiorców, którzy dzięki temu będą w stanie zatrudnić 10, 15 osób. Podobnie sprawa ma się z rolnictwem. Liczą się duże jednostki hodowlane, podczas gdy o hodowcach kilkunastu owiec nikt nie pamięta.

Rolnictwo to pana specjalność. Na co może liczyć rolnik w podgórskim regionie Podbeskidzia?

Konkretnie w moim obwodzie wyborczym (od Hrczawy i Morawki po Błędowice Górne) dobrze obecnie funkcjonują dwa gospodarstwa rolne. Pierwszym jest Netis z Nawsia, który widząc perspektywy dalszego rozwoju, wziął w dzierżawę również dawny PGR w Lutyni Dolnej. Drugim jest gospodarstwo pana Škuty w Toszonowicach, który zajął się obróbką gruntów, które dotąd leżały odłogiem. Pytanie brzmiało: na co może liczyć rolnik z Podbeskidzia? Rzeczywistość jest taka, że dotacje – według mnie zresztą słusznie - wędrują przede wszystkim do regionów produkcyjnych. Uważam jednak, że powinny one – choć w nieco innej formie - trafiać również do regionów podgórskich, gdzie należy wspierać hodowlę owiec oraz mięsnych gatunków krów, a także zadbać o utrzymanie łąk w kulturalnym stanie. Niestety, jak dotąd sposoby subwencjonowania rolnictwa pozostawiają wiele do życzenia. W rezultacie rolnik otrzymuje dotację dopiero jesienią, podczas gdy gros wydatków ponosi wiosną.

Pan spotyka się na rozmowach z szefami poszczególnych resortów. Czy – pana zdaniem – sprawy dotyczące najdalej na wschód wysuniętego regionu są w Pradze taktowane z należną im troską?

Rola parlamentu polega na tym, że zarówno sejm, jak i senat nie powinien wchodzić w kompetencje władzy wykonawczej w inny sposób, aniżeli poprzez uchwalanie ustaw w takiej lub innej postaci. Posła ani senatora nie wybiera się po to, żeby zdobywał pieniądze dla swego regionu, i nawet nie wypada mu tego robić. Co innego, gdy któryś z wójtów ma sprawę do ministra. Wtedy pomagam mu otworzyć odpowiednie drzwi. Wiadomo bowiem, że osobiste spotkanie zazwyczaj daje więcej od wyłuszczania sprawy w formie listu. Po prostu staram się stworzyć odpowiednie warunki do rozmów na linii wójt – minister. Jako przykład może posłużyć ciągnący się od 1991 roku problem zbiornika wodnego w Łomnej Górnej. Minister środowiska naturalnego Libor Ambrozek na moje zaproszenie przyjechał do Łomnej i sam przekonał się na własne oczy, że pomysł budowy zbiornika – mówiąc oględnie - nie jest zbyt szczęśliwy. Teraz wreszcie możemy żywić nadzieję, że sprawa ruszy z miejsca.

Problematyka polskiej mniejszości narodowej nie jest panu obca. Czy pana zdaniem warto w Pradze zabiegać np. w sprawach polskiego szkolnictwa, kultury?

Uważam, że w pewnym stopniu mogę sobie poczytać za zasługę rozpoczęcie budowy polskiej szkoły w Gnojniku. Wówczas udało się przeforsować w komisji budżetowej pierwsze 20 mln Kc. Kiedy ruszyła budowa, wiadomo, musiały się znaleźć również dalsze pieniądze... Natomiast co do finansowania szkolnictwa mniejszościowego, uważam, że nie do przyjęcia jest obecna sytuacja, gdy wyższe koszty, jakie zazwyczaj przypadają na ucznia szkoły mniejszościowej, musi ponosić gmina. Różnicę pomiędzy kosztem ucznia czeskiego i polskiego powinno pokrywać państwo ze środków przeznaczonych na wspieranie mniejszości narodowych. Wówczas nie trzeba będzie się obawiać, że problem droższej polskiej szkoły będzie wywoływać w gminie sąsiedzkie waśnie.

Czy będzie pan kandydować również w jesiennych wyborach senackich?

Tak, noszę się z takim zamiarem.

Dziękuję za rozmowę.

BEATA SCHÖNWALD

Nahoru


Emil Škrabiš jde opět do volebního soupeření

Týdeník Frýdecko-Místecko

REGION - Ještě před měsícem byl křesťanský demokrat Emil Škrabiš rozhodnut, že své křeslo v Senátu nebude obhajovat. Nyní musel své plány přehodnotit. Vít Slováček se totiž nečekaně vzdal kandidatury.

Lidovec Emil Škrabiš bude na podzim znovu usilovat o křeslo senátora pro obvod Třinecko, Jablunkovsko, Český Těšín a Těrlicko, přestože s tím vůbec nepočítal. Místostarosta Českého Těšína Vít Slováček se totiž vzdal kandidatury. "Já jsem si pana Slováčka už rok připravoval, zval jsem jej na různé akce a všude ho představoval. Až týden po nominační konferenci v Frýdlantě nad Ostravicí za mnou přišel a oznámil mi, že to vzdal," řekl Škrabiš. Konference se ve Frýdlantě konala 6. března. "Původně jsem měl tři kandidáty, zbyl jediný, právě pan Slováček," vysvětlil Škrabiš důvod, proč "musí" v politice zůstat. Vyzvalo ho k tomu celostátní vedení a okresní výbor lidové strany, starostové obcí Jablunkovska a zaměstnanci Třineckých železáren.Na přelomu roku čtyřiašedesátiletý Škrabiš tvrdil, že již nechce být nejstarším členem senátního sboru a stěžoval si na zdravotní problémy se zády. "Nebudu nejstarší, protože mimo jiné kandiduje i Jaroslava Moserová, které je dvaasedmdesát. A zdraví se zlepšilo, chodím na cvičení," tvrdí Škrabiš, jenž je původním povoláním kovář a podkovář. "Jedna plotýnka, která mi lítá z jedné strany na druhou, se už ale spravit nedá."

Nahoru


V okrese Karviná je také zemědělství

Kdybychom si udělali čas na procházku od Elektrárny Dětmarovice podél řeky Olše až do Starého Bohumína, zjistili bychom pro tento okres neobvyklou skutečnost, že jsou zde ucelené, na sebe navazující, neobvyklé svou rozlohou, velké zemědělské pozemky. Na jejich okrajích jsou funkční, dobře prosperující zemědělské farmy Dolní Lutyně a Dolní Lutyně –Nerad. Aby krajina vypadala zajímavěji, osadili do ní naši předkové cca před 200 lety lesní remízky a bažantnice pro zvěř a ptactvo. Přitom mysleli i na to, že krajina potřebuje vodní regulátor. V tomto dvacetikilometrovém úseku do pozemků nezasahuje roztříštěná slezská zástavba. A co je potěšitelné, že na těch pozemcích se hospodaří s péčí dobrého hospodáře a půda nezůstává ladem ani nezarůstá plevelem. Našli se totiž správní nájemci, kteří si půdu najali ale také část koupili, včetně některých hospodářských budov a cest na farmě Dolní Lutyně i na farmě Nerad s vědomím, že stát, vlastník pozemků jim pozemky podle platných právních norem v budoucnu odprodá. To hlásají a doposud hlásají politici na nejvyšší úrovni. Je smůla, ze je to jediné ucelené území v okrese Karviná, kde se dá nahlas mluvit o perspektivních podmínkách pro zemědělskou prvovýrobu v bezprostřední blízkosti velkých měst a území zdevastovaného hornickou činností. První zásah do celistvosti území přináší skutečnost, že zmíněné pozemky jsou v oblasti, kde je bude v budoucnu protínat dlouho očekávaná a potřebná pro Ostravu Dálnice D 47. S tímto problémem se musí zemědělec vyrovnat, nemůže se chovat tak, jak se chovaly různé iniciativy v případu obchvatu Plzně. Zemědělec pochopil strategickou nutnost stavby dálnice pro celý Moravskoslezský kraj.

Dálnice, to je příležitost pro přemýšlivé hlavy, které vymyslely, že by nebylo od věci v blízkosti dálnice vytvořit průmyslovou zónu a to zrovna na 200 ha, té nejúrodnější půdy, která v okrese Karviná je. Tvůrcům této myšlenky musíme nahlas říci, že tím skončí minimálně farma Nerad, protože to, co zbude, a ještě poškozené, na tom se nedá realizovat moderní technologie s moderními stroji. Zřejmě zde postavíme další golfová a tenisová hřiště, kde si budou ti, co rychle zbohatli, řešit své mindráky a volný čas. Většina zdejších obyvatel na takové využití volného času finance nemá.

O umístění průmyslové zóny na těchto pozemcích by měli rozhodovat lidé, kteří tu procházku od Dětmarovické elektrárny podél řeky Olše budou absolvovat. Věřím, že dojdou ke stejnému názoru jako já, že umístění průmyslové zóny do tohoto prostředí by byl zločin, spáchaný nejen na zemědělství ale také na přírodě a krajině.

Okres Karviná má nezaměstnanost přes 20 % , a všichni dobře víme, že průmyslová zóna v Dolní Lutyni ten problém nevyřeší, jak to propagátoři bývalých vládních šéfů hlásají. Tento lobbing pro průmyslovou zónu je zřejmě dobrou trafikou pro zneuznané politiky ale rozum, ten je asi mimo území republiky na dovolené.

Nikdo zatím neprovedl ani se nezajímal o inventarizaci volných průmyslových objektů v Okrese Karviná, které je možno využít k podnikání. Nabídka těchto objektů musí však být pro zájemce atraktivní a výhodná.

V okrese Karviná je také mnoho různých i dvacetihektarových ploch, například v oblasti Šunychlu, na které Pozemkový fond obtížným způsobem zabezpečoval nájemce, aby na pozemcích nerostl jen plevel, zamořující Šunychl, Nová ves a Skřečoň. Jsou to menší výměry než 200 ha a nenavazují na velké plochy. Uvažovalo se i o tom, že by se v Karviné mohla stávající průmyslová zóna rozšířit směrem na Dětmarovice, která ze svých 45 ha má ještě 10 ha volných pro zájemce. Rozšíření stávající průmyslové zóny v Karviné by bylo určitě prospěšné a nemuselo by se zničit kompaktní celek v Neradu.

Projekt průmyslové zóny v Dolní Lutyni má ještě jeden problém. Pozemky v Dolní Lutyni Neradu, o které se jedná, jsou v zátopové oblasti řeky Olše a potoka Lutyňka. Že k zátopám tady dochází, je řádně zdokumentováno.

Já vím že tvář podnikatele, který chce stavět průmyslové objekty se rozzáří, když pohlédne na rovné a svými rozměry rozsáhlé pozemky, kde mu ještě vybudují inženýrské sítě. Jiný je pohled z farmy Nerad, kdy při pomyšlení, že na nejúrodnějších pozemcích budou vybudované průmyslové haly, musí přivádět k pláči každého, kdo cítí s přírodou. Je třeba vnímat i tu skutečnost, jaké tyto pozemky dávají výnosy nejen nyní ale i před rokem 1989. Jsou to zajímavé a poučné hodnoty. Ne nadarmo zde byla donedávna šlechtitelská stanice, která se zabývala kromě šlechtění drobného ovoce, především šlechtěním krmné řepy, a to velmi úspěšně. Byla zde vyšlechtěna zcela nová odrůda krmné řepy pod vedením Ing. Petrse.

Mám ze snahy vybudovat v Dolní Lutyni průmyslovou zónu a zničit jednu z mála větších klidových oblastí pro člověka i pro zvěř v okrese Karviná nedobrý pocit. Záměr zřídit v této oblasti tzv. ptačí zónu má jistě své opodstatnění, vyskytuje se zde totiž v hojné míře.

Je mi jasné, že občané Dolní Lutyně i Věřňovic nebudou proti vybudování průmyslové zóny organizovat petici, vždyť se nejedná o jejich majetek, jen o majetek státu. Že tím bude poškozena příroda a celý systém poškozující zvěř a ptáky, není asi důležité. Není ani důležité, že přestane existovat farma Dolní Lutyně – Nerad. Nevím, do jaké míry se problémem zabývalo ministerstvo zemědělství a ministerstvo životního prostředí ale můj názor je jediný, jestli se v Dolní Lutyni bude realizovat průmyslová zóna, pak to bude zločin na přírodě.

Emil Škrabiš, senátor PČR

Nahoru


K problémům na hranici se Slovenskem

V březnu 2002 schválila Poslanecká sněmovna návrh zákona o ochraně státních hranic České republiky. Naplnění tohoto zákona v zásadě změní podmínky na česko-slovenské hranici. Před projednáváním v Senátu jsem varoval před dopadem tohoto zákona na občany žijící v těsné blízkosti česko-slovenských hranic. Zprostředkoval jsem jednání starostů obcí ve svém i sousedním volebním obvodu, kterých se změny bezprostředně dotknou, s předkladateli návrhu zákona i s předsedou ústavně-právního výboru Senátu PČR Pavlem Rychetským. Osobně jsem přesvědčoval kolegy v Senátu aby tento návrh zákona nepodpořili. Vystoupil jsem v rozpravě a představil situaci i varoval před tím, co po naplnění tohoto zákona nastane. Upozornil jsem na problémy, které budou trápit lidi, žijící v této oblasti. Protesty občanů, starostů i mé nebyly zohledněny. Návrh zákona byl přijat.

Nyní, po roce a půl, kdy se tento zákon naplňuje, na česko-slovenských hranicích se stavějí závory, je problém tady. Lidem dochází, co taková opatření občanům žijícím v této oblasti způsobí. Starostové posílají do Parlamentu protestní dopisy, novináři mají o čem psát (viz moravskoslezský DENÍK 29. října 2003. Mohou také zaskřípat vztahy se Slovenskem.

V době, kdy byl tento návrh zákona v jednání v Parlamentu, jsem se snažil schválení zabránit. Neuspěl jsem. Teď máme starosti, zbytečné výdaje a možná i ostudu se sousedy – se Slovenskem.

Pro lepší pochopení situace přikládám zprávu, kterou jsem tenkrát v rozpravě poukazoval na problém, když jsem se snažil zabránit schválení navrhovaného zákona v takové podobě, jaká je dnes v platnosti:

K ochraně státních hranic

Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR schválila dne 21. 3. 2002 ve třetím čtení vládní návrh zákona o ochraně státních hranic České republiky. Tento zákon v zásadě změní stávající stav na česko-slovenské hranici. V Senátu bude projednáván v nejbližších dnech.

Základním cílem projednávané právní normy je vytvoření podmínek pro zavedení evropských “Schengenských” standardů v oblasti ochrany “vnějších hranic” a volného překračování “ vnitřních hranic” na území, na něž se vztahuje platnost Schengenské dohody.

Z praktického pohledu režim, který má být na východní hranici zaveden od l.l. 2003 připomíná hranici se západem v době železné opony.

Hranice se Slovenskem je hranicí specifickou. Tato nově navrhovaná norma je schopna nadstandardní vztahy, léta budované na hranici česko-slovenské ale i česko-polské, posunout na bod mrazu. Navrhovatelé této normy opomenuli, jaké vazby a vztahy generacemi budované se Slovenskem, např. ve Starých Hamrech, Bílé či Hrčavě existují. Určitě si nevšimli, že některé osady, jako je Korňa či Klokočov a další, rozděluje původní obec jen vozová cesta. Na jedné straně cesty je území České republiky a na druhé straně Slovenska. Když slepice přeběhne přes cestu, je v jiném státě. Nepřeháním, když řeknu, že právě v této části republiky je minimálně 35 až 40 % smíšených manželství a vnuci mají babičku za cestou, za kterou podle nového zákona nesmí. Přeběhnutí cesty znamená porušení zákona a nejbližší hraniční přechod je vzdálený 17 km.

Podle nové normy bude rovněž omezen také přístup na zemědělské pozemky za hraniční čárou, patřící fyzické osobě, která je příslušníkem sousedního státu. Tato norma totiž ukládá Policii ČR umístit na nynější divoké přechody překážky, např. betonové jehlany. Jak je pak s koněm nebo traktorem překonat?

V katastru obce Klokočov na slovenské straně je cca 300 rekreačních chat vlastníků z Ostravy, Karviné, Frýdku-Místku a ti ke svému majetku mají ve většině případů přístup jen po těchto neoficiálních přechodech – lesních a polních úzkých cestách.

Z důvodové zprávy víme, že máme nechráněných přechodů

se Slovenskem 106
s Polskem 65
s Německem 41
s Rakouskem 24

celkem 235 nechráněných přechodů.

Odhad finančních nákladů na zabezpečení těchto přechodů je 11 750 000 Kč, to znamená, že se počítá v průměru na jeden přechod náklad 50 tis. Kč. Jak je vidět, nebude se jednat pouze o prostou tabulku nebo na uzamykání visacím zámkem. Další náklady budou k zajištění Schengenského informačního systému schváleného vládou 9. 5. 2001 pod č.: 439. Tento předpokládá v letech 2002 až 2005 náklad dalších 166 mil. Kč. Systém má sloužit policii ČR k zabezpečení vnitřní a vnější hranice.

Chci poukázat na nevhodnost tohoto návrhu zákona, protože se dotýká mého volebního obvodu a mezilidské vztahy v této oblasti vnímám. Život v tomto příhraničí znám z osobních kontaktů i z bývalého zaměstnání.

To, co chceme od ledna 2003 tímto zákonem zavést, není opatření proti běžencům z třetích zemí ale proti našim občanům a dobrým vztahům, především se Slovenskem. Je to v rozporu s tím, co proklamujeme, to je vytváření Euroregionu.

U nás funguje česko-polský euroregion “Těšínské Slezsko” a česko-polsko-slovenský euroregion “Beskydy bez hranic”.

Proč jsme budovali a budujeme v rámci euroregionu cyklistické a turistické stezky na peníze EU, když chceme na ně dát od 1. ledna 2003 závory nebo jiné zamezující zařízení včetně tabulek “Státní hranice – vstup zakázán”?

Na základě tohoto zákona bude mít policie povinnost omezit pohyb obyvatel mimo oficiální hraniční přechody a pokutovat toho, kdo tento zákon nedodrží. Takové omezení je v neprospěch občanů žijících v této oblasti a povede k vylidněni oblasti tak, jak je tomu na hranici s bývalou Spolkovou republikou Německo.

Bylo zde řečeno, že příhraniční oblast s Polskem je ošetřena vládní dohodou o překračování hranic mimo hraniční přechody. Jak se ale občan dostane přes překážku, jak je to uvedeno v § 5 odst. 1 této normy s tabulkou “ Majetek Policie České republiky”. Totéž platí ve větší míře o hranici se Slovenskem, kde je jen dohoda o bezdevizovém styku, nikoliv o překračování hranic mimo hraniční přechody.

Paragraf 15 návrhu stanoví účinnost projednávané normy od 1. ledna 2003 mimo část první hlavy II, která se zabývá vymezením pojmu vnitřní a vnější hranice a mezinárodní letiště v tomto prostoru, což by mělo platit od data realizace Schengenu po vstupu České republiky do EU. My víme, že Scehngenská úmluva vstoupí pro ČR v platnost až v následujících letech po vstupu do EU.

Považuji tuto normu za předčasnou, která v praxi znamená výrazné a neodůvodněné omezení práv občanů ČR a SR, zejména v oblasti moravskoslezského přihraničí. Mam zato, že nás nikdo nenutí k tomu, abychom tak přísný režim zaváděli od 1.ledna 2003.

Emil Škrabiš, senátor

Nahoru


K problematice připojení České republiky k EURU

Zahraničně politickou prioritou České republiky je vstup do Evropské unie. Dnes po referendu, ve kterém se občané naší země s převahou vyjádřili pro vstup do Evropské unie, je stanoven zároveň termín duben 2004.

Přistoupením k Evropské unii se zavazujeme, že převezmeme práva a závazky členských zemí, spojené ve třetí fázi Hospodářské a měnové unie (HMU).

Z toho plyne skutečnost, že se Česká republika automaticky stane (bez žádosti na přechodné období) členem HMU s odkladem zavedení EURA.

Vstup do Eurozóny je vázán na splnění několika předpokladů:

- Úspěšná dvouletá účast v systému ERM-2 – zapojíme se až po vstupu do EU.

- Splnění pěti konvergenčních (tzv. MAASRICHTSKÝCH) kritérií a dosažení právní kompatibility se smlouvami o ES a stanovami ESCB.

Český republika s přistoupením ke smlouvě o založení ES musí akceptovat práva a povinnosti spojené s členstvím v plné šíři, to znamená i v oblasti hospodářské a měnové integrace.

Česká republika připravenost na zavedení Eura bude muset prokazovat v tzv. Konvergenčním programu a zavedení Eura bude možné poté, co Evropská rada usoudí, že tato konvergence je udržitelná.

Evropská komise a také Evropská centrální banka má za povinnost každé dva roky předkládat Evropské radě Zprávu o konvergenci jednotlivých zemí, kterých se to týká. V hodnocení je především kladen důraz na udržitelnost konvergence v delším časovém horizontu. U těch členských zemí EU, kde ekonomické podmínky budou hodnoceny jako potenciální hrozba pro zachování cenové stability v HMU, těm zůstává v HMU statut země s odkladem zavedení Eura.

Česká republika není členem měnové unie a Euro není naše měna. Vnímáme-li však skutečnost, že Česká republika se významně hospodářsky angažuje s EU a státy eurozóny , má pro nás Euro již dnes značný význam. Příkladem je stávající objem zahraničního obchodu se státy eurozony, dále pak objem devizových rezerv České národní banky v Eurech, nebo objem devizových transakcí v evropské měně.Euro zaujímá v našich devizových pozicích podíl více jak 50 %.

Tato vysoká angažovanost Eura v České ekonomice v podstatě českou měnu s Eurem svazuje. Praktickým důkazem tohoto stavu je vliv kurzu Eura a USD na kurs USD k naší koruně. Z těchto skutečností vycházejí zastánci rychlého zavedení Eura u nás, kdy zastávají názor zavést Euro již v roce 2006. Kdy však bude Euro naším platidlem, nelze s plnou zodpovědností stanovit. Po našem vstupu do EU nebudeme několik let žít v Euru ale s Eurem. Lze nepochybně konstatovat, že stejně, jako bezhotovostní Euro rychle našlo své místo v České ekonomice, najde i Euro hotovostní své místo u občanů České republiky. Přijetí Eura, jako české měny

po vstupu do Evropské unie se stane nejen nezbytností ale také závazkem, že se vstupem České republiky do Evropské unie se zavazujeme k budoucímu vstupu do Evropské měnové unie (EMU). Tato změna, ať bude realizována v jakémkoliv časovém horizontu, musí být výsledkem pečlivé úvahy. Za hranici optimizmu z dnešního reálného pohledu lze pokládat rok 2008 – 2009. Za předpokladu, že Česká republika pro realizaci zapojení se do měnové unie splní jak maasrichtská konvergenční kritéria a institucionální ustanovení o Evropské centrální bance, tak také další reálná kritéria a to v ekonomickém i právním smyslu. Musí splnit podmínky jednotného trhu EU. Bez jednotného trhu by nemohla měnová unie vůbec vzniknout. Jednotný trh sestává z volného pohybu zboží, volného pohybu pracovníků, volného pohybu finančních služeb, volného pohybu kapitálu a volného pohybu služeb.

Velmi závažným problémem České ekonomiky je výše rozpočtového schodku. Smlouva s ES stanoví, že poměr rozpočtového schodku k hrubému domácímu produktu (HDP) nemůže překročit hranici 3 %. Česká republika konsolidovaný deficit veřejných rozpočtů vysoko překračuje. Navíc deficit má rostoucí trend a nesnižuje se.

Příznivější situace je u konsolidovaného veřejného dluhu. Tato hodnota poměru státního dluhu ke hrubému domácímu produktu v tržních cenách je pod hranicí 60 %, která nám byla stanovena jako kritérium.

Nejpřísnějším kritériem pro kvalifikaci na členství v měnové unii, pro něhož se nepřipouští žádné výjimky ani přechodná ustanovení, je míra inflace.

Nízká a konsolidovaná míra inflace je nejzávažnějším předpokladem funkčnosti jednotné měnové politiky, na níž je od r. 1999 postavená Evropská měnová unie a činnost Evropské centrální banky. Česká republika má dlouhodobě míru inflace vyšší, než je v měnové unii. Tato skutečnost je dána působením cenových deregulací a o něco vyšším průměrným hospodářským růstem v posledním období. Problémově se jeví oblast volného pohybu kapitálu, kde platí v České republice omezení u prodeje půdy cizincům. K dalším problémovým oblastem patří i požadavek Rakouska a Německa na uplatněné přechodného období pro volný pohyb českých pracovníků do těchto zemí.

Nemalé problémy k řešení čekají Českou republiku u hrubého domácího produktu na hlavu (HDP). To předpokládá zvýšení nedostatečné ekonomické úrovně České republiky, vzhledem ke stavu ve vyspělých zemích západní Evropy. V tomto problému je třeba vidět hlavní motivační sílu hospodářské politiky naší země. Právě u tohoto kritéria by přijetí Eura v horizontu 3 let po vstupu do EU přispělo k dosažení vyššího tempa růstu české ekonomiky.

Patřím ke skupině občanů, která se na zavedení Eura dívá jako na pozitivní krok ve prospěch české ekonomiky. K hlavním důvodům podpory Eura patří odstranění rizika finanční nestability, která je obecnou hrozbou pro všechny mladé tržní ekonomiky. Česká republika se však připraví o část své suverenity a Česká národní

banka o většinu svých pravomocí ve sféře měnové politiky. Přesto je nutné podporovat snahy o splnění podmínek vstupu do eurozóny. Konvergenční kritéria budou velkou překážkou. Je však potřeba usilovat o splnění těchto náročných ukazatelů v zájmu plného zužitkování výhod jednotného trhu.

Že však zavedení společné měny není všelékem, dá se usuzovat z momentálního stavu v Německu. Podle dostupných zdrojů se Německo nachází v ekonomické recesi a směřuje k deflaci. A právě tím, že se vzdalo vlastní měny a přijalo Euro, ztratilo měnový kurz, jako přirozený vyrovnávací činitel toku peněz mezi domácí ekonomikou a zahraničím. Množství peněz v německé ekonomice se stalo neovladatelnou veličinou. Kdyby Německo mělo dnes svoji marku, marka by depreciovala nejen vůči dolaru ale i proti ostatním evropským měnám. Levnější marka by povzbudila německý export i příliv investic.

Depreciace by pomohla Německu vymanit se z hospodářské recese. To dnes, když Německo svoji vlastní měnu nemá, není možné.

Emil Škrabiš

Nahoru

© Ing. Michael Trojka 2004
 

   

Ze života senátora


8. srpna 2004 byl senátor Emil Škrabiš pasovaný na Gorola. Fotografie z této slavnosti získáte kliknutím na zmenšeninu.

Další fotografie >>>